Business Leaders

Myslíte si, že je možné, aby se z našeho života vytratila vášeň? Pravidelní a dlouhodobí posluchači podcastu Myšlením na vrchol již vědí, že probudit ve svém srdci vášeň k nějaké činnosti nebo i vůči nějaké osobě je podobné jako objevit zakopaný poklad. Je to dar, který nám může změnit život. Je ale možné, aby se tento dar vytratil? Je možné změnit se natolik, že se z nás vytratí naše vášeň, případně že na ni jsme schopni zapomenout? Možná že se mnou mnozí z vás nebudete souhlasit nebo si pomyslíte, že jsem až příliš naivní. Já jsem ale přesvědčený, že pokud byla naše vášeň opravdová a skutečně vycházela z našeho srdce, tak se prostě a jednoduše vytratit nemohla. 

Každé lidské chování si vyžaduje impulz. Podnět, na základě kterého začneme jednat. Některé podněty spouštějí naše zažité vzorce chování, a my si tak mnohdy ani neuvědomujeme, jaké dopady to může mít na kvalitu našeho života.

Co bude, až tu nebudeme? Jak budou žít naše děti? A jak budou žít děti našich dětí? A co děti dětí našich dětí? Určitě nejsem první, kdo si klade podobné otázky, a ani poslední, kdo na ně nedokáže najít reálné odpovědi. Co však už dnes víme, je, že to, jak se chováme a jaký odkaz zde necháme, bude mít zásadní vliv na kvalitu života dalších generací. Co však už dnes můžeme, je nahlédnout do minulosti, studovat chování našich předků a z toho usoudit, jaký mělo dopad pro náš dnešní život. A možná i podle toho můžeme být schopni upravit naše současné chování tak, abychom tu po sobě nechali co možná nejlepší odkaz. 

Uber, Liftago, Airbnb nebo třeba nákupy na Amazonu – doslova přes jedno kliknutí až před dveře našeho domu se už stalo standardem dnešní doby. A přitom to ještě není tak dlouhou, co mnozí pochybovali o tom, že mohou podobné projekty uspět. Člověk si tak snadno položí otázku, co nás čeká za pět let? Čemu dnes nedokážeme uvěřit, ale za pár let to budeme vnímat jako samozřejmou součást našeho života? Budeme snad už mít každý doma svého robota? Budou ještě v továrnách lidé, nebo už všechno budou dělat stroje? Vzbouří se jednoho dne umělá inteligence jako Skynet ve filmu Terminátor? Kdyby tak měl člověk křišťálovou kouli a mohl se připravit na budoucnost. Snadno by se tak na ni mohl připravit a vytěžit z ní maximum. 

Každý den na světě vznikají miliardy skvělých myšlenek a nápadů. Troufnu si však říct, že ani malý zlomek z těchto skvělých nápadů není někdo schopen realizovat a přivést do akce. Napadlo vás někdy, čím to je? Proč lidé tak dlouho otálí, než se rozhoupou k akci? Tolikrát jsem už od různých lidí slyšel větu: „To mě taky kdysi napadlo,” když mluvili o nějakém podnikatelském úspěchu někoho jiného. A vždy když tuhle větu slyším, tak se ptám: „A proč jsi to nezačal realizovat, když tě to teda napadlo? Proč o tom mluvíš teď?“

Je to už řada let, co se Kuba Gottwald a Zdeněk Linc poznali ve společnosti Slevomat, kde se z nich stali i dobří přátelé. Obliba dobré pálenky, marketingu a e-commerce nebylo jediné, co tyto dva muže z Prahy spojovalo. Když jednoho dne vyrazili do Ostravy na marketingový festival a večer chtěli zakončit ve slavné Stodolní ulici, byli překvapeni, že zde není ani jeden bar, kde by si mohli dát svou oblíbenou pálenku. Jen samý rum, whisky a nepřeberné množství míchaných drinků. 

Myslíte si, že je v pořádku cítit se unaveně a bez energie? Že je to snad jen známka naší pracovitosti? Nebo že je snad v pořádku být občas nevlídný a nevrlý, protože je toho na nás zkrátka a dobře moc? Myslíte si, že je normální budit se několikrát za noc s hlavou plnou starostí? Nebo že je normální nadopovat se každé ráno prášky proti bolesti, abychom zvládli další náročný den? A co když vám řeknu, že ani jedna z těchto věcí normální není, ale za to že každá z nich je signálem jedné pokročilé fáze na cestě k naprostému vyčerpání a vyhoření?

Podnikatel Tomáš Baťa za sebou nechal stopu nejen u nás, ale jednoznačně na celém světě. Dodnes jeho jméno zdobí obchody s obuví prakticky po celém světě. Co ale o tomto mimořádném podnikateli víme, krom toho, že zemřel při letecké katastrofě? Víte například, že Tomáš Baťa pracoval v ševcovské dílně svého otce již od šesti let? Že vychodil jen čtyři třídy obecné školy? Že již ve čtrnácti letech strávil většinu svého času na tržnicích a že v té době ještě neuměl pořádně číst a psát? 

Pocit, kdy se cítíme jako prázdná schránka. Nechceme nikoho vidět, s nikým mluvit, nemáme chuť do práce ani do života. Syndrom vyhoření poznalo již tisíce z nás a možná o něm slyšíme u spousty podnikatelů a úspěšných lidí čím dál častěji. Mám skoro až pocit, že abych se držel trendu a měl to výsostné právo mluvit o tomto neblahém stavu naší osobnosti, tak bych zde měl také začít vyprávět, jak jsem si prošel nějakým tím vyhořením. Jenže pravdou je, že jsem vlastně během svého života nic jako opravdové a úplné vyhoření nepoznal, a upřímně doufám, že jej ani nepoznám. Je ale pravdou, že jsem k vyhoření neměl daleko, naštěstí jsem si to byl doposud schopen včas uvědomit a začít s tím něco dělat.

V roce 2019 byl syndrom vyhoření oficiálně uznán Světovou zdravotnickou organizací za zdravotní stav. Definicí tohoto stavu je syndrom vnímaný jako důsledek chronického stresu na pracovišti, který nebyl úspěšné zvládnut. Z jedné strany bychom možná mohli mít i radost, protože tato zpráva může nejen nadnárodním korporacím, ale nám všem ukazovat, že nejen prací člověk je živ a že bohatství a naplnění našeho ducha je možná důležitější než naplnění našeho bankovního konta. Ale z druhé strany, ani s prázdným bankovním kontem nemusí být náš duch naplněn. 

V minulé epizodě mého podcastu jste si mohli poslechnout rozhovor s podnikatelem Pavlem Černým, zakladatelem společnosti Econea, která se zaměřuje na prodej produktů šetrných jak pro životní prostředí, tak i pro život každého z nás. Pavel se svou společností po devíti letech dosahuje obratu 100 milionů korun. Začínal vlastně od nuly, když po svém vyhoření začal naslouchat svému srdci a opustil úspěšnou kariéru finančního poradce. Pro mě v rozhovoru a myšlenkách Pavla Černého zaznělo mnoho inspirace a já věřím, že něco podobného v rozhovoru najde každý, a to bez ohledu na to, v jaké fázi svého života se nachází.

Do třiceti let podnikal ve finančním poradenství a dařilo se mu skvěle. Pavel Černý měl ve svém týmu nad 150 poradců, dosahoval nadstandardních finančních příjmů a s nadsázkou bychom mohli říct, že si mohl dopřát vše, co si jeho mysl umanula. Pavlovo ego vrnělo blahem. Mělo vše, co mu dokazovalo vlastní mimořádnost. Rychlé auto, drahé hodinky i luxusní bydlení. Pavlovo srdce však tolik nejásalo. „Vzpomínám si, jak jsem tehdy jel s tím svým drahým autem do Brna a cítil jsem se jako prázdná schránka. Uvnitř mě nebylo nic, necítil jsem uvnitř sebe žádnou hodnotu,“ vyprávěl Pavel v našem společném rozhovoru...

Celý náš život je utvářen skrze naše zvyky, které se nám zaryly do našeho podvědomí natolik, že se staly naší přirozeností. A jsou to právě naše zvyky, co rozhoduje o našem bohatství i chudobě. Hlavní rozdíly mezi úspěšnými a neúspěšnými lidmi vidím právě v tom, co dělají každý den. Zmíním pro představu jen pár takových rozdílů a schválně, jestli se v nich najdete. Úspěšní lidé čtou pravidelně knihy a znají jich veliké množství, neúspěšní tráví hodiny času...

Mluvil jsem o laskavosti jako o vlastnosti, která nám pomáhá vybudovat skutečné životní bohatství. Někdo by mohl snadno namítat a možná si říká, že tomu tak není. Už slyším, jak někdo špačkuje: „Co to zase mele o laskavosti? Podnikání, byznys a kariéra není o laskavostech, ale především o budování kapitálu. Mně nikdo zadarmo nic nedá, tak proč bych měl bejt laskavej vůči někomu jinýmu?“ Máte někdo na to takový názor? OK, do určité míry jasně, proč ne, do určité míry máte pravdu. Ale i tak, zkuste tuhle teorii na chvíli opustit a řekněte si znovu slovo LASKAVOST.  Od jakého slova je odvozené, z jakého slova vyplývá?

Přijmout zodpovědnost za své emoce. Není zapotřebí sám sebe nenávidět, když mám špatnou náladu, není ani zapotřebí říkat, že je mi fajn, když se cítím mizerně. Někdy prostě jen stačí přijmout zodpovědnost za to, jak se cítím, a možná jen přemýšlet o tom, co mě k takovému stavu dovedlo. Bohatí lidé, se kterými jsem měl tu čest se osobně poznat, často zmiňují, že životní bohatství je pro ně synonymem svobody. A já jsem si všiml, že většina těchto lidí má jednu společnou vlastnost. Tou je:...

Zdravé vztahy jsem v poslední epizodě tohoto podcastu označil jako klíčový faktor životního bohatství. Z jedné strany je to jen jedna z částí spokojeného života, nicméně je to ta část, která nejvíce souvisí s těmi dvěma zbývajícími. Mnoho našich nemocí má původ v nezdravých vztazích, a to zejména ve vztahu, který máme sami se sebou. Stejně tak se nám občas nedaří dosáhnout úspěchu, protože nejsme schopni navázat a udržovat zdravé vztahy. 

Teorie energetického koktejlu. To bylo hlavní téma minulé epizody Myšlením na vrchol. Mluvil jsem o tom, jak mi tato teorie pomáhá žít skutečně bohatý a naplněný život ve všech jeho aspektech. Ty základní aspekty takového života jsou tři. Je to životní úspěch, zdraví a naše vztahy. A dnes bych se rád podíval na aspekt, který si myslím, že je tím vůbec nejdůležitějším, a který nejvíc ovlivňuje ty dva zbývající. Tím aspektem jsou právě:...

Když se řekne slovo bohatství, co to pro vás znamená? Myslím si, že většina lidí za tímto slovem hledá především materiální dostatek, možná spíš jako nadbytek peněz a jiných materiálních statků. Já jsem ve svém podcastu v posledních epizodách toto slovo skloňoval poměrně často a to zcela záměrně. 

„Lukáši, nevím, jak to děláte, ale vím, že to tak jistě vnímá více lidí, že se trefujete do reálných životů, až konkrétních aktuálních životních situací Vašich čtenářů. I dnes jste se tak trefil u mě. Dovolím si se s Vámi podělit o vlastní zkušenost, která koresponduje jednak s Vaším známým osobním příběhem, ale v podstatě i s celým principem, o kterém píšete.  Dříve však, než se o zkušenost podělím, se Vám svěřím s jedním poznáním. Na základě toho, co jsem v životě doposud vypozoroval, mám svůj takový osobní vzorec štěstí, či životní spokojenosti, chcete-li. A vlastně zjišťuji, že funguje...

Jednoho dne se potkal s nejbohatším mužem planety a toto setkání mu změnilo život. Při rozhovoru s Andrewem Carnegiem se mladý a neznámý reportér Napoleon Hill zavázal, že bude studovat způsob myšlení nejúspěšnějších lidí tehdejší doby. Dvacet pět let Napoleon Hill věnoval svému závazku a během této doby vyzpovídal stovky těch nejúspěšnějších, ale také tisíce těch méně úspěšných. Výsledkem jeho životní práce ale není jen kniha Myšlením k bohatství, o které jsem se v tomto podcastu již zmiňoval mnohokrát. Výsledkem Hillovy práce je odkaz, který dodnes pomáhá k úspěchu a bohatství milionům lidí po celém světě.