Business Leaders

V posledním podcastu jsem s velkou radostí obdaroval tři posluchačky, které přijaly mou výzvu a podělily se se mnou o citáty, jež jim pomáhají v životě připomínat definici vlastního úspěchu. Michaela, Monika i Lenka tak již mají na cestě do svých schránek nejnovější vydání tištěného magazínu Improovio a mně nezbývá nic jiného než jen doufat, že udělá radost. Posluchačka Lenka ale ke své zprávě přidala ještě otázku a zeptala se mě, jaký je můj nejoblíbenější citát, který mám spojený s úspěchem.

Nedávno jsem v jednom ze svých podcastů mluvil o tom, jak důležité je definovat si svůj vlastní úspěch, než se vůbec pro nějaký rozhodneme. Osobně mám pocit, že v současné době je často úspěch prezentován jako neustálý tlak na co nejlepší výsledky. Mnohdy je nám předkládáno, jak bychom měli žít, abychom se cítili úspěšní, a často když se takovými radami řídíme, tak zjišťujeme, že jsme dosáhli něčeho, co nám do života nepřineslo žádné vnitřní naplnění. Proto mě zajímalo, jak úspěch vnímáte vy, posluchači mého podcastu a čtenáři webu Improovio.cz. V tom zmiňovaném nedávném podcastu jsem vás vyzval, abyste mi poslali nějaký citát, který nejlépe vystihuje to, jak jste se naučili vnímat slovo úspěch...

Naše ambice nás vedou k lepšímu a bohatšímu životu. Chceme díky nim lepší dům, lepší práci, kvalitnější život nebo jen hezčí auto. V zásadě nezáleží, na co zaměříme své ambice. Podstatné je, že vždy máme sílu proměnit je ve skutečnost. Ambice jsou ale také podhoubím pro naše ego, které díky nim sílí a snadno se může stát, že začneme přicházet o pokoru a skromnost. Nevidím nic špatného na tom, když chce někdo od života víc, myslím si však, že skutečně bohatý a naplněný život je více o rovnováze a harmonii všech jeho oblastí...

Představte si, že vstupujete do místnosti, ve které stojí člověk, se kterým jste se nikdy předtím nesetkali, ale o kterém jste již získali nějaké informace od svých přátel nebo z médií. Nicméně ty informace nejsou příliš dobré. Přestože jste se daným člověkem nikdy nesetkali a neznáte ani jeho hlas, tak nemůžete vědět, co od takové osoby očekávat. Je to naprosto neznámá osobnost, ale protože už o této osobnosti máte určité negativní informace, tak jste si byli schopni udělat obrázek a přicházíte do vztahu s touto osobností s nějakými předsudky. A jak si myslíte, že se vám bude s danou osobností navazovat dlouhodobý a pozitivní vztah, když už do začátku vstupujete s negativním očekáváním?

Když slyšíte slovo ego, jaké prožíváte pocity? Zní vám toto slovo příjemně, pozitivně, nebo je vám nepříjemné, a jakmile jej slyšíte, tak máte pocit, jako by se uvnitř vás něco svíralo? Mnoho lidí vnímá slovo ego s negativní konotací. Nejčastěji si asi vybavíme nějakého sebestředného, arogantního, egoistického blbce, který si o sobě myslí, že je středem vesmíru. Takové lidi nemá samozřejmě nikdo rád a většinou se i tito lidé jsou sami schopni utopit ve své vlastní nenávisti. To když začnou se svým přerostlým egem bojovat. 

Posledně jsem posluchačům vyprávěl smyšlený příběh, na kterém jsem chtěl ukázat, že někdy ani naše nadání, prostředí, víra, a dokonce ani vášeň nemusí být zárukou k dosažení vytyčeného cíle. Někdy na cestě za našimi sny a cíli stojí překážka, kterou nejsme schopni vidět. A právě tento fakt, kdy si neuvědomujeme, proč nejsme schopni uspět, dělá z této překážky jednu z vůbec nejzákeřnějších. Slyšeli jste předchozí epizodu? Proč nedokázal náš talentovaný hokejista Jirka prorazit? Jak je možné, že někdy dosáhnou úspěchu méně talentovaní jedinci, kteří neměli tolik předpokladů pro svůj úspěch?

Jirka byl již od dětství velmi talentované dítě. Jeho bystří rodiče si velmi brzy všimli jeho sportovního nadání, a proto jej s radostí vedli ke sportu. I Jirkův tatínek jako malý kluk hrál hokej, ale žádnou sportovní kariéru nevybudoval. Když zjistil, jak je jeho syn nadaný, rozhodl se jej podpořit, jak jen je to možné, aby měl jednoho dne doma slavného hokejistu. Jezdil s Jirkou na každý trénink, nenechal si ujít jediný zápas a hokej bylo doma jedno z nejčastějších témat nejen u nedělního oběda.

Pokud byste si měli vybrat mezi životem ve strachu a životem, který je každý den naplněn pozitivní energií, pocitem naplnění a touhou jít zase dál, co byste si vybrali? Vím, tohle je hloupá otázka, a slibuji vám, že už žádné podobně hloupé v dnešním podcastu neuslyšíte. Je to přece jasné. Přece kdo by si dobrovolně vybral život ve strachu? Asi nikdo, viďte? Věřím, že když se zeptám kohokoliv ve vašem okolí, zda by si zvolil život ve strachu, nebo v radosti, tak by každý jednoznačně volil druhou variantu. Pravda je ale taková, že většina lidí ve společnosti si dobrovolně volí variantu první a většinu svého života prožije ve strachu. 

Jakmile začneme lpět na našich minulých výsledcích, tak nám to začne bránit v dalším růstu a rozvoji. Je to prachobyčejný strach, díky kterému se nemůžeme posunout dál. Ve chvíli, kdy začneme přemýšlet o tom, co se stane když…, tak to znamená, že máme obavu ze ztráty. A vlastně je úplně jedno, zda se jedná o ztrátu majetku, financí, společenského postavení nebo snad ztrátu našeho života. Podstatné je si uvědomit, že strach ze ztráty nás oslepuje a mnohdy díky němu nejsme schopni vidět, co vše můžeme získat. 

Že cesta na vrchol nevede po rovině, je jedním z dalších motivačních klišé, ve kterém se ovšem ukrývá velká porce pravdy. Než se vůbec rozhodneme vydat na jakoukoliv horskou túru, tak si prvně musíme uvědomit definici samotného vrcholu. Položili jste si někdy otázky: Co je vlastně oním vrcholem vaší cesty? Kdy budete schopni říct, že jste dosáhli vrcholu své kariéry nebo vrcholu svého života?

Když řeknu, že první a poslední věc, kterou potřebujete pro spokojený život, je nespokojenost, tak si možná začnete ťukat na čelo a budete si myslet, že už jsem se ale úplně zbláznil. Pokud jste ovšem slyšeli rozhovor s Markem Ditzem, který byl hostem mého podcastu v předchozí epizodě, tak už vám možná svítá, o čem mluvím. Pakliže jste ještě rozhovor neslyšeli, určitě si jej zkuste poslechnout. Mně osobně rozhovor moc bavil a věřím, že si v něm každý dokáže najít inspiraci pro svůj život, a to prakticky v jakékoliv oblasti. 

Bankovnictví a jeho image bylo něco, co Marka Ditze vždy přitahovalo. Ke svému vysněnému životnímu oboru se dostal díky zájmu o kulturu a architekturu. Napadá vás už otázka, co mají tyto světy společného? Odpověď poskytne právě Marek Ditz, který se stal jedním z dalších hostů podcastu Myšlením na Vrchol. 

Když se učíme něco nového nebo stojíme před nějakou novou výzvou, tak zcela přirozeně zažíváme nervozitu a stres. Hodláme udělat něco, co jsme ještě nikdy neudělali. Je to zcela nové, tak naprosto přirozeně zažíváme obavy a strach, zda daný úkol zvládneme. Jsem si jist, že si vzpomenete na situaci ze svého života, kdy jste něco podobného zažili. Tyto pocity vytvářejí na naši osobnost určitou formu tlaku. Do jisté míry je takový tlak zdravý a má sílu vybičovat nás až k neuvěřitelným výkonům. Když je ovšem tento tlak až příliš velký, tak má stejnou sílu nás zahnat do kouta, něco pokazit nebo naše snažení naprosto vzdát. Jak ale poznat správnou míru tlaku? Který tlak je ten, co nám slouží, a který nám už škodí?

Začíná 444. díl podcastu Myšlením na vrchol. Pro mnohé z vás možná toto číslo není nijak zvláštní, ale v Číně, Japonsku, Koreji a vlastně v celé jihovýchodní Asii, by si asi nikdo toto číslo podcastu nepustil a s velkou pravděpodobností by jej možná ani žádný server nechtěl zveřejnit. Ptáte se proč?

„Doba tlaková.“ I takto bychom mohli označit svět, ve kterém dnes žijeme a do kterého jsme se postupně sami uvrtali. Ať už si to budete chtít přiznat, nebo ne, tak většina z nás, kdo dnes máme příležitost poslouchat tento podcast, je vystavena čím dál většímu tlaku od našeho okolí. Žijeme ve společnosti, kde úspěch je ikonizován do formy růstu a tlaku na co možná nejlepší výsledky. Na nejlepších výsledcích samozřejmě nevidím nic špatného. Právě naopak. Domnívám se, že je zatraceně dobře, když někdo touží stát se mistrem ve svém oboru. Někteří z nás si to bohužel nastavili tak, že mají potřebu být vždy, všude a ve všem nejlepší. Realita ale často bývá, že ten, kdo se snaží být nejlepší ve všem, ve výsledku nevyniká v ničem. Stává se jen jakýmsi průměrem společnosti, v níž žije.

V minulém podcastu jsem si povídal s Jitkou Zoderovou. Jitka před lety se svým partnerem a mým kolegou z živého vysílání Byznys ráno, Davidem Kolářem, vybudovala komunitu obchodníků Business Animals. Dnes si užívá podnikatelský život na volné noze. Pokud jste rozhovor neslyšeli, určitě vám ho doporučuji k poslechu. Pro mě to bylo velice příjemné povídání, ze kterého jsem si sám odnesl inspiraci a...

Obchod a podnikání bylo pro Jitku Zoderovou vždy velkou vášní. V roce 2013 ji přivedlo až k založení komunity pro ambiciózní obchodníky. Do pěti let společně se svým partnerem, Davidem Kolářem, a dalšími členy jejich týmu udělali z projektu Business Animals největší komunitu aktivních obchodníků. Ušili model, skrze který dokázali tuto komunitu monetizovat, a následně v roce 2018 dovedli celý projekt až k úspěšnému exitu.

V minulém podcastu jsem odpovídal na dotaz posluchače Radima, kterého trápila nevědomost, jak uvěřit ve své sny a cíle způsobem, aby je byl schopen změnit ve skutečné výsledky. Pokud jste tento podcast neslyšeli, budu rád, když se k němu vrátíte. Než se vůbec začneme snažit v nějaký sen uvěřit, měli bychom si položit pár otázek, jejichž odpovědi pomohou získat energii a vytrvalost, až nabudeme jistoty o svých rozhodnutí a cílech. Pokud si nejste jisti, co teď míním, zkuste se vrátit k předchozímu podcastu.

Přišla mi další milá zpráva od posluchače Radima, který mi napsal: „Dobrý den, Lukáši, nejdřív bych chtěl poděkovat za podcasty Myšlením na vrchol, které mě provázejí každý den na cestě do práce. Naučil jsem se s nimi nastartovat si svůj den. V podcastech je spousta zajímavých myšlenek a připomínají mi to, co je v mém životě důležité. Za to bych chtěl poděkovat. I díky vašemu podcastu jsem si uvědomil, jak důležité je vědět, co od života chci. Nedávno jste v podcastu zmiňoval princip zákonu přitažlivosti a tady bych se vás chtěl zeptat, Lukáši, skutečně věříte, že stačí znát své cíle a ty se jednoho dne splní? Jak má člověk věřit v cíle, které jsou pro něj dnes naprosto nedosažitelné? Moc děkuji za váš názor a budu se těšit na další podcastovou inspiraci.“

V posledním podcastu jsme si povídali o snech. Také o důležitosti nejprve ve vlastní sny uvěřit, pokud od nich chceme, aby se proměnily ve skutečnost. Snažil jsem se předat své zkušenosti a odkázat na nástroj, o kterém věřím, že dokáže pomáhat každému, kdo v životě tak trochu tápe. Možná už se bojí snít, a tak vlastně ani neví, co by měl ve svém životě chtít. Nebo má jednoduše strach věřit ve vlastní sny. Pokud jste předchozí epizodu neslyšeli a jsou vám tato slova ve vašem životě povědomá, zkuste se k předešlému dílu vrátit. Doufám, že splní svůj zamýšlený účel.