Business Leaders

Na konci posledního podcastu jsem dal všem svým posluchačům takovou malou výzvu. Pokud jste neslyšeli předchozí epizodu, zkuste se k ní, prosím, ještě vrátit, protože tímto dílem na ni budu volně navazovat a možná by tak pro vás tento díl nemusel dávat tolik smysl. V tom posledním podcastu jsem se věnoval tématu sebepoznání v souvislosti s naším sebevědomím. Tato témata spolu totiž velmi úzce souvisí a velmi jednoduše bychom mohli říct, že pokud trpíme nízkým sebevědomím a máme například strach zkoušet nové věci, tak jednou z příčin tohoto strachu může být právě to, že dostatečně neznáme sami sebe. Nízké sebevědomí prakticky vychází z toho, že si nejsme vědomi svých silných a slabých stránek, proto ani nevíme, v čem bychom mohli být dobří, a máme zbytečné obavy zkoušet nové věci.

Pokud bych měl vybrat jen jednu myšlenku z rozhovoru s Martinem Luňákem, tak by to byla myšlenka: „Na nikoho si nehraj, buď tím, kým seš, a nesnaž se být tím, kým nejsi.“ V předchozí epizodě Myšlením na Vrchol jsem se bavil s investorem Martinem Luňákem o jeho cestě za úspěchem a vedle zmiňované myšlenky se mi líbí i samotné pochopení úspěchu, které dle mě tak trochu z rozhovoru vyplývá.

Nedávno oslavil třicáté narozeniny a k obchodu měl už od dětství vždy velmi blízko. Bylo tomu tak díky otci, který se od začátku devadesátých let chytal podnikatelských příležitostí. Martin Luňák vyrůstal v podnikatelském prostředí a komunikace s lidmi i obchod byly pro něj přirozeností už od útlého dětství. Již v patnácti letech se Martin rozhodl osamostatnit, a to z jediného důvodu, aby ukázal svému otci, že na to má a že i on může být podnikatel.

Od začátku roku tvoříme společně s Davidem Kolářem každé pondělí živé vysílání jménem Byznys ráno. Pro pravidelné posluchače podcastu Myšlením na vrchol to není žádnou novinkou, protože v něm můžete pravidelně slyšet i záznam ze živého vysílání. V minulém týdnu jsem si s Davidem povídal na téma: Delegování jako nástroj našeho růstu, a dnešním vysíláním jsme otevřeli téma sebepoznání. Pravidelným posluchačem nejen podcastů, ale i zmiňovaného Byznys rána je i Josef Michálek, který se jednoho dne rozhodl vzít život do svých rukou a stát se podnikatelem. Josef mi už v minulém týdnu reagoval právě na téma sebepoznání a já bych se dnes rád podělil o jeho zprávu i s dalšími posluchači mého podcastu.

V minulém díle jsem seznámil posluchače mého podcastu s myšlenkou programu Improovio. Vyprávěl jsem, jak jsem došel k této myšlence, a zejména o tom, proč věřím, že se z tohoto programu stane efektivní nástroj, který bude všem jeho členům pomáhat postupnými kroky měnit jejich životy k lepšímu. Pokud jste už slyšeli poslední podcast a pustili si hned i tuto epizodu, tak vás jistě zajímá, z čeho všeho se zmiňovaný program bude skládat a jak chceme dosáhnout toho, aby se z něj stal ten efektivní pomocník životní změny. No a právě tomu bych se rád věnoval dnes.

Taky se vám v životě občas děje, že se prostě někdy během dne zastavíte a jenom si tak v rychlosti promítnete v hlavě, co vše se událo například za uplynulý rok? Většinou takové zhodnocení děláme na přelomu roku, když vyhodnocujeme a plánujeme, co bychom chtěli zvládnout letos. Vznikají z toho pak novoroční předsevzetí, konkrétní cíle a plány, na které pak většinou stejně zapomeneme. Máme za sebou první kvartál roku 2021 a to znamená, že bychom měli mít splněnou čtvrtinu letošních plánů a předsevzetí. Dělali jste si už nějaké čtvrtletní vyhodnocení? A vyhodnocujete nějakým způsobem pravidelně svůj život?

Online schůzky. Za uplynulý rok se jim ve společnosti snad nikdo nevyhnul. Naše děti jsou od rána přilepené k monitorům a jak ve skutečnosti vypadají jejich spolužáci a učitelé, snad už ani nevědí. S kolegy v práci se setkáváme jen výjimečně a čtení pohádek od babičky přes Skype, Zoom, Facetime nebo Google Meet již také není nic mimořádného. Z jedné strany buďme rádi za tyto technologie, protože naprosto upřímně si nedokážu představit, jak by naše společnost dokázala v tomto režimu fungovat. Online schůzkám jsem se věnoval už v minulém díle podcastu Myšlením na vrchol a zamýšlel jsem se nad odvrácenou stranou online setkání. 

Pokud máte rádi podcasty a vnímáte je jako efektivně strávený čas, třeba v autě, rád bych vám na začátku dnešního podastu Myšlením na vrchol dal jeden tip na další podcasty, které by vás mohly bavit. Ti z vás, co občas zabrousí také na náš web improovio.cz, si mohli všimnout, že každé úterý a každý čtvrtek vychází na webu podcast Prezentační hurikán od Petry Bouškové. S Petrou jste mohli slyšet už dva rozhovory v mém podcastu a v minulém týdnu zastupovala také Davida Koláře v živém vysílání Byznys ráno. Takže toto jméno určitě nebude pro pravidelné posluchače Myšlením na vrchol novinkou.

Každé pondělí od 9:00 pomáhá Lukáš Eder a David Kolář nastartovat Váš pracovní týden. Užijte si Byznys ráno ze záznamu a nečekejte na úspěch.

Každé pondělí od 9:00 pomáhá Lukáš Eder a David Kolář nastartovat Váš pracovní týden. Užijte si Byznys ráno ze záznamu a nečekejte na úspěch.

V dnešním podcastu bych se rád věnoval jedné otázce, která vyplynula z e-mailové diskuse s Lenkou, posluchačkou mého podcastu. Lenka mě nejprve jen upozornila na technický nedostatek v jedné epizodě a za to jí ještě jednou moc děkuji. Pokud byste náhodou i vy něco zjistili, a pokud by nám něco uteklo, určitě budu moc vděčný. Snažím se, aby se tak nestávalo, ale víte, jak se věci mají. Nikdo z nás není dokonalý a občas se něco nepovede. Můj tatínek říkával: „I mistr tesař se občas utne.“

Víte, kdy a jak jsem přestal kouřit? Bylo mi 23 let, když jsem poprvé a naposled zkusil ve svém životě seknout s tímto strašným zlozvykem. Kouřit jsem začal z frajeřiny někdy v patnácti letech, když jsem šel na střední školu. Pamatuji si doteď, jak jsem se tak nějak cítil víc dospěle, když jsem stál s kámošem v parku a s cigaretou v ruce. Kouřili oba moji rodiče a pasivním kuřákem jsem byl vlastně už od dětství, protože náš táta si úplně nelámal hlavu s tím, jestli sedíme vedle něj v autě nebo u něj v kanceláři. Prostě kouřil i vedle nás, a tak mi to vlastně přišlo úplně normální, že začnu sám v dospělosti kouřit. I když jsem už tehdy samozřejmě věděl, že to škodí mému zdraví.

Marián Jelínek ve svých přednáškách i ve své knize Vnitřní svět vítězů mluví hodně o poznání sama sebe a také o cílovém feťáctví. Já jsem se v posledních několika epizodách věnoval změnám a zamýšlel jsem nad tím, proč je pro nás tak náročné rozhodnout se pro jakoukoliv změnu. Impuls, díky kterému se nakonec pro změnu rozhodneme, vychází nejčastěji z našeho cíle.

V posledním podcastu jsem mluvil o životních změnách. Rozhodnout se pro jakoukoliv zásadní změnu v našem životě není vůbec jednoduché. No a ještě aby taky jo, vždyť od té změny se může odvíjet celý náš budoucí život, tak je potřeba si ji pořádně rozmyslet. Bohužel to ale ve většině případů skončí jen u toho rozmýšlení a k reálným činům se rozhodne je hrstka z nás.

Změny. Jako lidé je obecně nemáme příliš v lásce. A není se čemu divit, protože právě potřeba cítit v životě nějaké jistoty, je jednou z našich základních potřeb. Díky jistotám se cítíme v bezpečí a nemáme zbytečné strachy, které nás vyvedou z míry. Současně je ale také naší potřebou neupadat do přílišného stereotypu, takže vlastně i změny potřebujeme ke spokojenému a šťastnému životu. Proč se jich ale tolik bojíme? Proč máme větší strach z toho co přijde, než abychom se na to těšili?

Mluvil jsem už se spoustou podnikatelů z různých oborů a řekněme i v různé fázi jejich podnikatelské cesty. Spousta těchto podnikatelů, se kterými jsem mluvil, mi přiznalo, že pokud by předem věděli, co vše je bude čekat na jejich cestě za úspěchem, tak by se pravděpodobně pro podnikání vůbec nerozhodli. Čímž mi určitě nechtěli dát najevo, že by litovali svých rozhodnutí, ale spíš nečekali, jak skutečně náročná bude jejich cesta za splněným snem. A možná že právě ta nevědomost byla na jejich cestě tím nejcennějším.

Podnikat začal už v 19 letech, když společně s bratrem Petrem rozjeli internetový obchod Kasa.cz. „Budování e-shopu na přelomu milénia byla úplně jiná disciplína, než je tomu dnes v dobách mobilního internetu,“ vzpomínal MARTIN KASA v rozhovoru pro podcast Myšlení na vrchol. Svého času se e-shop Kasa.cz řadil mezi největší hráče na e-commerce trhu s elektronikou. V roce 2008 však bratři svou první firmu dovedli k úspěšnému exitu a v roce 2010 opustil Martin Kasa pozici CEO společnosti. 

Spousta lidí si myslí, že být introvertem je nějaká slabost, díky které není možné dosáhnout velkolepých výsledků. Myslíme si, že svět úspěchu patří hlavně těm, kteří se nebojí vykročit z davu, kteří mluví na velkých podiích a mají vždy co říct. I Petr Borkovec, jehož přednášku z konference Tajemství obchodu jste mohli slyšet v předchozí epizodě Myšlením na vrchol, o sobě tvrdí, že se cítí být více introvertem. A zabránilo mu to snad k tomu, aby začal pracovat ve finančním poradenství? V přímém obchodě, kde musel aktivně oslovovat nové klienty a komunikovat s nimi? Asi každého napadne, že taková pracovní role není úplně vhodná pro introverty. Petru Borkovcovi ale ani trochu tato jeho vlastnost nebránila k tomu, aby se stal v obchodě úspěšným nebo aby vybudoval největší finančně poradenskou společnost v Česku.

Vyrůstal na brněnském sídlišti jako úplně obyčejný kluk. Nic nenasvědčovalo tomu, že by před ním ležela výjimečná cesta k vrcholu. Nebyl to rozený obchodník. Vlastně nebyl ani moc společensky aktivní, sám sebe považuje spíše za introverta, hodně seděl u počítače nebo si četl knížky. Právě knížky o finančních trzích byly jednou ze dvou věcí, za které Petr Borkovec utrácel peníze vydělané na brigádách. Tou druhou bylo cestování. Na zkušenou do světa a za přivýdělkem poprvé vyrazil ve dvaceti letech. Vypravil se do Skotska sbírat ovoce. Před odjezdem na letní brigádu četl knihu Peníze a vy a velmi ho zaujalo, že není ani tak o ekonomii, jako o soutěživosti při získávání financí.

Co si myslíte, že se stane s vaší myslí, pokud ji budete dlouhodobě vyčerpávat a zaměstnávat činnostmi, které vás nebaví? Asi nebudete úplně oplývat vtipnými historkami a pozitivní energií, viďte? Obecně se uvádí, že více jak tři čtvrtiny lidí ve společnosti dělají práci, která je nebaví. Chodí do práce jenom proto, aby vydělali peníze pro uspokojení základních lidských potřeb. Můj oblíbený autor - Simon Sinek - říká, že peníze jsou jako palivo. V moderní společnosti jsou pro nás zdrojem, díky kterému uspokojuje své tužby a potřeby. Pokud jsme schopni zvýšit přítok paliva, můžeme si zcela logicky dovolit jeho vyšší spotřebu.