Na Ceste Brno

Jak se dívat na ten "rozpor" v tom, kde je vlastně náš domov - je tady na zemi a nebo v nebi? A co to znamená pro to, jak tady žít? 2 Korintským 5:1-10 Víme, že až ten pozemský stan, v němž přebýváme, bude stržen, máme od Boha věčné stavení v nebi, příbytek, jenž nebyl vytvořen rukama. Proto, dokud jsme v tomto stanu, sténáme touhou ocitnout se už v našem nebeském příbytku – až jej totiž oblečeme, nezůstaneme nazí. Dokud jsme v tomto stanu, sténáme tíhou, protože nechceme být svlečení, ale oblečení, aby to, co je smrtelné, bylo pohlceno životem. Vždyť právě proto nás Bůh stvořil a dal nám Ducha jako záruku! Proto stále chováme smělou důvěru, i když víme, že dokud jsme doma v tomto těle, nejsme doma u Pána. Žijeme totiž vírou, a ne viděním. S touto smělou důvěrou rádi své tělo opustíme, abychom byli doma u Pána. Ať už tedy zůstáváme doma anebo odcházíme, jde nám o to, abychom se mu líbili. Všichni přece musíme stanout před Kristovým soudem, aby každý z nás dostal odplatu za to, co v těle vykonal, ať už to bylo

Efeským 5:21-33  Z úcty ke Kristu se poddávejte jedni druhým. Manželky, poddávejte se svým mužům jako Pánu. Muž je hlavou své ženy, jako je Kristus hlavou církve, která je jeho tělem a on jejím zachráncem. Jako se tedy církev poddává Kristu, tak ať se i manželky vždy poddávají svým mužům. Muži, milujte své ženy, tak jako Kristus miloval církev. On vydal sám sebe za ni, aby ji posvětil očistnou koupelí svého slova, aby ji před sebou postavil jako slavnou církev bez jakékoli poskvrny a vrásky, aby byla svatá a bez úhony. Stejně tak musí muži milovat své ženy jako svá vlastní těla. Kdo miluje svou ženu, miluje sám sebe. Nikdo nikdy neměl své vlastní tělo v nenávisti, ale každý je živí a opatruje, tak jako Kristus svou církev. Jsme přece údy jeho těla. „Proto muž opouští otce i matku – aby přilnul ke své manželce, aby se ti dva stali jedním tělem.“ Toto je veliké tajemství; já však mluvím o Kristu a o církvi. Ať ovšem každý jednotlivý z vás miluje svou manželku jako sám sebe. A žena ať má svého manžela v úct

Proč  potřebujeme lékaře? Ježíš jednou řekl: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale  nemocní." Jak to tehdy Ježíš myslel? A jak se to dnes týká nás?

Věříme, že Bůh stvořil svět pro nás? Pokud věříme, že Bůh stvořil svět pro nás, hledejme u Něj způsoby jak v něm dobře žít a Bible je pro nás dobrým návodem, jak na to. Římanům 12:1-2 Pro Boží milosrdenství vás vyzývám, bratři, abyste vydávali své životy Bohu jako živou, svatou a příjemnou oběť; to bude vaše pravá bohoslužba. Nenechte se formovat tímto světem – raději se nechte proměňovat obnovou své mysli, abyste dokázali poznat, co je Boží vůle – co je dobré, náležité a dokonalé. Otázky: Nevzdali jsme moudrost? Od koho se můžeme učit? Co můžeme dát?

Nebojme se tu být pro druhé, když je třeba. Ano, sloužit druhým je někdy opravdu těžké a náročné. Zažíváme hodně zklamání, které nás od toho poslání odhání a odvádí, ale Kristus na kříži pro nás obětoval svůj život a to nám může být posilou, povzbuzením a vzorem pro situace, kdy bychom to vše chtěli vzdát. 'Je-li v Kristu nějaké povzbuzení, nějaké potěšení lásky, nějaké společenství Ducha, nějaký soucit a milosrdenství, pak mi prosím udělejte radost: mějte ke všem stejný ohled, stejnou lásku, jednu duši, jednu mysl. Nikdy se nedejte vést soupeřivostí nebo ješitností, ale raději žijte v pokoře: važte si druhých víc než sebe. Ať si každý nehledí jen sebe, ale také druhých. Smýšlejte tak, jak smýšlel Kristus Ježíš: Ačkoli sdílel Boží podstatu, na své rovnosti s ním netrval. Místo toho se vzdal sám sebe: přijal podstatu služebníka, vzal na sebe lidskou podobu. Ocitl se v těle jako člověk, ponížil se a byl poslušný, a to až k smrti – k smrti na kříži! Proto jej Bůh povýšil nade všechno, jméno nad každé jméno mu da

Ježíš vyzval učedníky, aby ho následovali a oni nechali plné lodě ryb a šli za ním. Stejná výzva je tu i pro nás - budeme ochotní následovat Krista? A za jakou cenu? Lukáš 5:1-11 1 Jednou se na něj lidé tlačili, aby slyšeli Boží slovo, a on stál u břehu jezera Genezaretského; 2 tu uviděl, že u břehu jsou dvě lodi. Rybáři z nich vystoupili a vypírali sítě. 3 Vstoupil do jedné z lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby odrazil kousek od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy. 4 Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: „Zajeď na hlubinu a spusťte své sítě k lovu!“ 5 Šimon mu odpověděl: „Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě.“ 6 Když to učinili, zahrnuli veliké množství ryb, až se jim sítě trhaly. 7 Dali znamení svým společníkům na druhé lodi, aby jim přišli na pomoc. Oni přijeli a naplnili rybami obě lodi, že se až potápěly. 8 Když to Šimon Petr uviděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: „Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný.“ 9 Neboť jeho i všechny, kt

Jakou bychom měli být církví pro naše přátele a kamarády? Proč mají různí lidé tak rozdílnou zkušenost s církví? A jak může Ježíš narovnat naši skoliózu - naše pokřivené pokolení. Církev je jako mixpult - je na nás, jaký zvuk naladíme a jestli bude pro ostatní milý. Skutky 2:38-47 '„Čiňte pokání,“ odpověděl Petr, „a každý se nechte pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy. I vy přijmete dar Ducha svatého, neboť to zaslíbení platí pro vás a vaše potomky i pro všechny, kdo jsou daleko – kohokoli povolá Hospodin, náš Bůh.“ Dosvědčoval to ještě mnoha jinými slovy a vyzýval je: „Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!“ Ti, kdo ochotně přijali jeho slova, se pak dali pokřtít a toho dne se připojilo okolo tří tisíc lidí. Zůstávali v apoštolském učení a ve společenství, v lámání chleba a v modlitbách. Všechny naplnila posvátná úcta a skrze apoštoly se dělo mnoho zázračných znamení. Všichni věřící byli pospolu a měli všechno společné. Prodávali pozemky a majetky a rozdělovali všem, jak kdo potř

Jde Boha přemluvit, aby dělal, co chceme? A jaké PR mu tady na zemi jako společenství Na Cestě budujeme? I na takové otázky se dnes František zaměřil a Vy se na ně můžete zaměřit také. Exodus 32:7-14 'Hospodin promluvil k Mojžíšovi: „Hned sestup dolů! Tvůj lid, který jsi vyvedl z Egypta, spáchal zvrácenost. Brzy sešli z cesty, kterou jsem jim přikázal. Odlili sochu telete, klaněli se mu, obětovali mu a říkali: ‚Toto je tvůj bůh, Izraeli, ten tě vyvedl z Egypta!‘“ Hospodin Mojžíšovi řekl: „Pozoruji tento lid – ó, jak je tvrdošíjný! Nech mě, ať je zachvátí plamen mého hněvu; vyhladím je, ale z tebe učiním veliký národ!“ Mojžíš se snažil Hospodina, svého Boha, upokojit: „Hospodine, proč hoříš hněvem proti svému lidu? Vždyť jsi jej vyvedl z Egypta velikou silou a mocnou rukou. Proč mají Egypťané říkat: ‚Vyvedl je zlomyslně, aby je pobil na horách, aby je vyhladil z povrchu země‘? Zastav plamen svého hněvu! Upusť od neštěstí, jež proti svému lidu zamýšlíš! Vzpomeň na Abrahama, Izáka a Izraele, své služebníky. Vzpo

Nestačí Boha jenom poslechnout, potřebujeme přemýšlet, jako On. A jak na to ukazujeme na příběhu Jonáše, který je výbornou satirou k tomuto tématu... Jonáš 4 1 Jonáše ale popadla veliká zlost. Rozzlobilo ho to tak, 2 že se k Hospodinu modlil: „No prosím, Hospodine, neříkal jsem to ještě doma? Právě proto jsem předtím utíkal za moře: Věděl jsem, že jsi Bůh milostivý a soucitný, shovívavý, nesmírně trpělivý, velmi laskavý a který od zla upouští. 3 Radši mě teď, Hospodine, rovnou zabij! To radši zemřu, než abych žil!“ 4 Hospodin mu odpověděl: „Myslíš, že se zlobíš právem?“ 5 Jonáš pak odešel z města a usadil se na východ od něj. Postavil si tam budku a sedl si do jejího stínu, aby vyhlížel, co se s tím městem stane. 6 Hospodin Bůh zařídil, aby vzešla jedna popínavá rostlina a rozprostřela se Jonášovi nad hlavou. Dávala mu stín, aby se mu ulevilo a nebylo mu zle. Jonáš měl z té rostliny opravdu velikou radost. 7 Druhého dne za svítání ale Hospodin zařídil, aby tu rostlinu napadl červ, takže uschla. 8 Když pak vyš

Jak je to s našimi modlitbami? Slyší nás vůbec Bůh: Důvěřujeme jeho moci a spoléháme se na ni, i když se nám zdá, že nebe je hluché. O tom mluvil Pavel. Marek 14:32-41 32  Přišli na místo zvané Getsemane. Ježíš řekl svým učedníkům: „Počkejte tu, než se pomodlím.“ 33  Pak vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana. Přepadla ho hrůza a úzkost. 34  A řekl jim: „Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte!“ 35  Poodešel od nich, padl na zem a modlil se, aby ho, je-li možné, minula tato hodina. 36  Řekl: „Abba, Otče, tobě je všecko možné; odejmi ode mne tento kalich, ale ne, co já chci, nýbrž co ty chceš.“ 37  Přišel k učedníkům a zastihl je ve spánku. Řekl Petrovi: „Šimone, ty spíš? Nedokázal jsi jedinou hodinu bdít? 38  Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Duch je odhodlán, ale tělo slabé.“ 39  Znovu odešel a modlil se stejnými slovy. 40 A když se vrátil, opět je zastihl spící; oči se jim zavíraly a nevěděli, co by mu odpověděli. 41  Přišel potřetí a řekl ji

V Bibli je spousta příkazů, které mají nás a ostatní provést životem do pomyslného cíle. Často se ale stává, že někde bloudíme, ztrácíme motivaci nebo nám docházejí síly. Proč a jak bychom měli pokračovat dál, ať se nacházíme kdekoli? Právě o tom a dalších myšlenkách, jak zůstat na cestě, bylo Tomášovo nedělní kázání. Jan 14:15-26 „Jestliže mě milujete, zachovávejte má přikázání. Já pak požádám Otce a dá vám jiného Utěšitele, aby s vámi zůstal navěky, totiž Ducha pravdy, jehož svět nemůže přijmout, neboť ho nevidí a nezná. Vy ho však znáte, neboť žije u vás a bude ve vás. Nenechám vás jako sirotky, přijdu k vám. Ještě kratičko a svět mě neuvidí, ale vy mě uvidíte. Protože já žiji, budete žít i vy. V ten den poznáte, že já jsem ve svém Otci a vy ve mně a já ve vás. Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A kdo mě miluje, bude milován mým Otcem a já ho budu milovat a dám se mu poznat.“ Juda (ne ten Iškariotský) mu řekl: „Pane, proč se chceš dát poznat nám, a ne světu?“ Ježíš mu odpově

Někdy se snažíme najít "spasitele", který by za nás vše odmakal, ale jsou chvíle a příležitosti, kdy nikdo jiný, než my tu danou věc udělat nemůže. Jan 6:1-15 1 Ježíš se vydal na druhou stranu Galilejského jezera, jinak zvaného Tiberiadské. 2 Lidé viděli, že mnohé uzdravil, a hrnuli se za ním v zástupech. 3 Ježíš vystoupil na jednu horu a tam se posadil se svými učedníky. 4 Bylo krátce před velikonočními svátky 5 a Ježíš ze svého vyvýšeného místa viděl, že se mnoho poutníků připojuje k zástupu jeho posluchačů. Obrátil se na Filipa s otázkou: Kde nakoupíme tolik chleba, aby se všichni ti lidé najedli? 6 (Ježíš chtěl tou otázkou vyzkoušet Filipovu víru; sám již věděl, jak tu situaci vyřeší.) 7 Filip mu odpověděl: Pane, i kdybychom měli chleba za deset tisíc, stále by to pro ně bylo málo, i kdyby každý jen ochutnal. 8 Jeden z učedníků, Šimonův bratr Ondřej, Ježíše upozornil: 9 Je tu jeden chlapec, který má s sebou pět ječných chlebů a dvě ryby. Ale to je jako kapka do moře! 10 Zařiďte, ať se všichni lidé posadí,

Exodus 34 "Hospodin, Hospodin, Bůh soucitný a milostivý, pomalý k hněvu, hojný v  milosrdenství a věrnosti, zachovává milosrdenství tisícům, snímá vinu,  přestoupení a hřích, jistě však nenechá viníka bez trestu, navštěvuje s  trestem vinu otců na synech i na synech synů, na třetí i čtvrté  generaci." To je jeden z nejcitovanějších veršů ze Starého Zákona, ve kterém Bůh představuje některé části svého charakteru. V tomhle výčtu vlastností můžeme vidět napětí mezi Božím milosrdenstvím a spravedlností, ale taky ujištění, že jeho charakter je neměnný.

Filipským 1:27-30 Jen prosím, abyste svým jednáním dělali čest Kristovu evangeliu. Když k vám přijdu, rád bych viděl (a když nepřijdu, alespoň o vás slyšel), že pevně stojíte v jednom duchu a že společně jako jedna duše vedete zápas o víru evangelia. Nedejte se nijak vystrašit svými protivníky; to jim bude jasným znamením záhuby, ale vám záchrany, a to od Boha. Bylo vám totiž dopřáno, abyste v Krista nejen věřili, ale také pro něho trpěli. Svádíte stejný boj, jaký jste viděli u mě, a jak slyšíte, vedu jej i nadále. Znamená v dnešní době ještě něco slov čest? A můžeme naším životem křesťanů 21. století dělat čest Kristu? Jde to nějak anebo je to jen relikt z  prvního století?

Ostřílená víra se nebojí reality života. Možná se musíme naučit říkat nevím. Příběh s hodinami a nakouknutí pod pokličku překladu Bible z  původních jazyků - nejen tohle zaznělo ve třetím pohledu na téma  pochybností a otázek, kterým musí naše víra čelit. Poslechněte si závěrečné kázíání série, tentokrát od Tomáše Kadlece

O deseti družičkách „Tehdy bude nebeské království podobné deseti družičkám, které vzaly své lampy a vyšly naproti ženichovi. Pět z nich bylo rozumných a pět bláhových. Ty bláhové si s sebou vzaly lampy, ale žádný olej. Ty rozumné si kromě lamp vzaly také nádobky s olejem. Když ženich dlouho nešel, začaly všechny podřimovat a usnuly. O půlnoci se strhl křik: ‚Ženich je tu! Jděte mu naproti!‘ Všechny družičky vstaly a připravily si lampy. Tehdy řekly ty bláhové těm rozumným: ‚Dejte nám trochu svého oleje, naše lampy hasnou.‘ Ty rozumné jim ale odpověděly: ‚Nebude ho dost pro nás všechny. Jděte si raději nakoupit k prodavačům.‘ Když odešly kupovat olej, přišel ženich a ty, které byly připravené, s ním šly na svatbu. A dveře se zavřely. Když potom přišly ty zbylé družičky a říkaly: ‚Pane, pane, otevři nám!‘ odpověděl jim: ‚Amen, říkám vám, že vás neznám.‘ Proto bděte, vždyť neznáte den ani hodinu.“ O kom je toto velmi známé podobenství? Je to svět vs církev? není - je o každém z nás. Buďme připravení

Jako křesťané se někdy bojíme otázek. Víru bereme jako něco mystického, nezpochybnitelného, co tak prostě je a basta. O čem se nediskutuje.  Někteří s takovým přístupem nemají problém a vyhovuje jim - a to je v  pořádku. Mnohé ale v realitě života napadají různé palčivé otázky, na které nezbytně potřebují získat odpovědi. Například mají strach z kladení otázek, protože by mohla přijít nečekaná odpověď, která by naši víru zničila, jako když se vytáhne jedna karta z domku z karet. O tom i o příběhu Joba mluvil Bedřich Smola v druhém díle krátké série Víra, která se nebojí otázek.

Je dnešní církev vůbec k něčemu dobrá? Má smysl se potkávat každou neděli? Jak svědčit o Kristu lidem kolem nás, aby nám porozuměli? Na tyto otázky se dnes snažil odpovědět František s pomocí příbehu letnic, které jsem si minulou děli připomínali. 'Když přišel den Letnic, byli všichni spolu. Náhle se z nebe ozval hukot, jako by se řítil prudký vítr, a naplnil celý dům, kde seděli. Ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, které se rozdělily a spočinuly na každém z nich. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. V Jeruzalémě tehdy pobývali zbožní Židé z každého národa na světě. Když se ozval ten hukot, sešla se spousta lidí a byli ohromeni, protože je každý slyšel mluvit svou vlastní řečí. Úžasem bez sebe říkali: „Hleďte, copak ti všichni, kdo tu mluví, nejsou Galilejci? Jak to, že tedy každý slyšíme svou rodnou řeč? Frygie i Pamfylie, Egypta i krajů Libye vedle Kyrény a příchozí z Říma, jak Židé, tak proselyté, Parthové, Médové, Elamité a obyvatelé Mezopotá

Jako křesťané se někdy bojíme otázek. Víru bereme jako něco mystického, nezpochybnitelného, co tak prostě je a basta. O čem se nediskutuje.  Někteří s takovým přístupem nemají problém a vyhovuje jim - a to je v  pořádku. Mnohé ale v realitě života napadají různé palčivé otázky, na které nezbytně potřebují získat odpovědi. Co s tím? O tom mluvil Bedřich Smola v prvním dílu krátké série Víra, která se nebojí otázek.

Když se na Ježíšův příběh díváme z různých stran, jsme schopni ho ocenit pokaždé  trochu jinak. Několik pohledů na něj nás čeká v této velikonoční sérii. Na kříži jsme si s Ježíšem vyměnili role - měli jsme tam být my, ale  byl tam místo nás on. Proč to bylo vůbec potřeba? Proč to nešlo vyřešit  nějak jinak? Také o tom bude tento díl. Velikonoční speciál...