Element Podcast Hradec Kralove

Co tento svět opravdu potřebuje 3. - Náš svět potřebuje pokoj. Jenomže naše snaha o pokoj je odsouzena k nezdaru právě proto, že všichni máme svou verzi, ke které se snažíme ostatní pozvat. Nedokážeme ovšem najít průsečík pokoje. Navíc máme osobní stínovou verzi pokoje. Mít svoji verzi pokoje a Boží pokoj nejde zároveň. Pokud chceme zažívat Boží pokoj, musíme odložit naši snahu si všechno vyřešit po svém. Naše snaha o kontrolu nás nakonec dovede ke světu, který po pokoji touží, ale nedokáže jej najít.

Co tento svět opravdu potřebuje 2. - Radost je jako sklenice zavařeniny. Dnes žijeme ve společnosti, která přepisuje jeden zážitek druhým. Duch svatý nás ale učí naše setkání s Bohem, naše zkušenosti, naše radosti a vyhrané bitvy ukládat, ne přepisovat. Můžeme je pak otevřít doslova jako zavařeninu. I v našem duchovním životě můžeme jíst plody léta v období životního období zimy, jak poznamenal prorok Jeremiáš: “Sklízejte víno, letní ovoce a olej a ukládejte si to do nádob.” Naše minulé zkušenosti s Boží věrností v nás zůstávají, mají sílu rezonovat v neradostné přítomnosti. Zakonzervováním svých radostných vzpomínek si vytváříme rezervoár ovoce pro období, kdy se ovoci nedaří. Radostné milníky nám pomohou přemostit těžší současnost a dát nám naději pro budoucí radostná očekávání.

Co tento svět opravdu potřebuje 1. - Je překvapující, že apoštol Pavel mezi ctnosti ovoce Ducha nezahrnul svobodu, zvlášť když v jiném dopise píše, že kde je Pánův Duch, tam je svoboda. Průvodním jevem přítomnosti Ducha je svoboda, ale přesto svoboda není ovocem Ducha. Proč? Je to proto, že prvním a nejdůležitějším ovocem je láska. Láska je důležitější než svoboda. Láska obsahuje svobodu, ale svoboda nutně neobsahuje lásku. Když jsme plni lásky, dáváme svobodu nejen sobě, ale i svému okolí. Když prosazujeme svobodu, můžeme to dělat na úkor jejich svobody, můžeme to dělat dost nemilujícím způsobem. Svoboda může být velmi sobecká, láska ne. Pavel na svobodu přitom nezapomněl, vždyť ve stejném dopise napsal: “Byli jste povoláni ke svobodě. Tu svobodu ovšem nemějte za záminku pro svou tělesnost, ale raději si navzájem v lásce pomáhejte.” V dopise, kde popisuje svobodu jako průvodní jev přítomnosti Ducha, zároveň píše: “Kristova láska nás zavazuje.” Pravá svoboda je vždy pokřtěna Kristovou láskou, která nás zavazu

22. narozeniny Elementu 1. - Všichni jsme lidé „kdyby“, ale opravdu záleží na tom, jaké druhé slovo ke „kdyby“ připojíme. Vše se tím změní. Zůstaneme zahořklí, smutní a zklamání při pohledu zpátky se slovy „kdyby tak“? Půjdeme s odvahou, i když se nám momentálně nevede podle představ, se slovy „i kdyby“? Nebo budeme žít s naději, jako lidé budoucnosti s opravdovou možností pozitivismu se slovy „co kdyby“?

(Dis)komfort. 2. - Žijeme v době, kdy pohodlí vnímáme jako samozřejmost a vrchol kvality života. A tento postoj se přenáší i do našeho duchovního života a nese riziko zpohodlnění. Jenže Ježíš nás nezve k pohodlí, ale k nesení kříže – každý den a za každých okolností. Následování není jen poetická fráze, ale radikální výzva vykročit mimo komfortní zónu. Znamená to říct “ano” i tehdy, když to bolí, a být připraveni jít kamkoli, kdykoli a dát cokoli. Pohodlí nás naplní jen z krátkodobého hlediska, je ale něco, co přináší opravdovou dlouhodobou plnost?

(Dis)komfort. 1. - V naší společnosti víru většinou neohrožuje pronásledování nebo hlad, ale tichý, nenápadný nepřítel – pohodlí. Může se tak stát naším měřítkem pro Boha - Bůh je dobrý, když se mám dobře. Příběh Nikodéma ukazuje, jak těžké je udělat krok z bezpečné tmy na denní světlo a z fanouška se tak stát následovníkem.

Voices | Zapomenutí hrdinové 5. - V příběhu Ester Mordechaje často vidíme protože byl Ester nablízku v jejích těžkých chvílích. Pomáhal ji, zajímal se, dovedl ji povzbudit, modlil se a postil za ni. Uměl říct tvrdou pravdu ve správnou chvíli. Jeho činy a slova dodaly Ester odvahu jednat a změnit dějiny. Každý z nás potřebuje podobného „Mordechaje“ ve svém životě.

Voices | Zapomenutí hrdinové 6. - V příběhu Ester Mordechaje často vidíme protože byl Ester nablízku v jejích těžkých chvílích. Pomáhal ji, zajímal se, dovedl ji povzbudit, modlil se a postil za ni. Uměl říct tvrdou pravdu ve správnou chvíli. Jeho činy a slova dodaly Ester odvahu jednat a změnit dějiny. Každý z nás potřebuje podobného „Mordechaje“ ve svém životě.

Voices | Zapomenutí hrdinové 3. - Příběh proroků Jonáše a Nahuma, kteří v různých dobách oslovili stejné město – Ninive, je zvláštně propojený. Ukazuje kontrast mezi Boží milostí a spravedlností a připomíná, jak snadno se člověk může od Boha vzdálit… a přesto se k němu znovu vrátit. Je to pozvání k důvěře – i tehdy, když Bůh mlčí – a k novému kroku na cestě víry.

Voices | Zapomenutí hrdinové 4. - V životě se rozhodujeme pořád. Jak reagujeme v situacích, které před nás život postaví? Umíme se rozhodovat moudře? Příběh Hany, malé hrdinky a matky Samuele, jednoho z nejvýznamějších starozákonních proroků, nás inspiruje v tom, jak reagovat v životních okolnostech, které nás potkají. Ať už jsou zdánlivě bezvýznamné nebo zásadní. Ukazuje nám, jak velký význam v našich životech hraje modlitba a důvěrná spolupráce s Bohem.

Voices | Zapomenutí hrdinové 1. - Příběh Tabity je inspirativním poselstvím o věrné a laskavé službě druhým. I když její služba mohla být zdánlivě neviditelná nebo bezvýznamná, pro vdovy, kterým sloužila, rozhodně bezvýznamná nebyla. A co teprve pro Boha. Ten její službu ocenil tak, že ji skrze Petra vzkřísil z mrtvých, a její příběh se stal svědectvím pro mnohé. Bůh si totiž používá obyčejné lidi, kteří věrně slouží druhým, protože věrná a laskavá služba má často větší dopad než hlasité skutky.

Voices | Zapomenutí hrdinové 2. - Odvaha dvou nenápadných žen – Šifry a Púy znamenala, že navzdory hrozbě smrti si zvolily poslušnost Bohu a tím změnily běh dějin. Na jejich příběhu i na příkladech z novodobé historie ukazuje, že skutečné hrdinství se často skrývá v malých, každodenních rozhodnutích, kterých si možná nikdo z lidí nevšimne – ale Bůh ano.

Jak si zruinovat život 6. - Jonášův příběh patří k nejoblíbenějším z celé Bible. Je to částečně drama, a částečně komedie o Božím povolání, útěku a velké rybě. Na první pohled to vypadá, že Jonáš  dostal strach, protože Boží úkol byl velký a nebezpečný a hrozila mu smrt, zvlášť když má prorokovat zkázu Ninive. Zajímavé je, že samotný text to popisuje jinak - vůbec nenaznačuje, že by se Jonáš bál a Bůh mu neříká, co má zvěstovat. Jisté je, že Asyřany nesnáší, nemá je rád. Proč tedy od Božího poslání utíká? Utíká od Božího poslání proto, že je neochotný. Moc dobře ví, jaký je Bůh, pochopí poměrně dobře a rychle, co Bůh chce, jenže: Není ochotný s tím Bohu pomoct. Jonáš se nebojí Ninive, Jonáš je neochotný, protože se bojí, že Bůh bude jako vždycky – milosrdný, trpělivý, láskyplný. Prostě woke. To je cenná lekce. Bůh stvořil i ty lidi, kteří se chovají k němu a k lidem zle. I těmto lidem žehná, protože je milostivý a soucitný, shovívavý, nesmírně trpělivý, velmi laskavý.

Jak si zruinovat život 5. - Korupce vždy byla především problémem lidského srdce. Když se chamtivé srdce potká s příležitostí, výsledkem je korupce. Dnešní postavou zruinovaného života je prorok, o kterém není pochyb, že je špatným prorokem. Zruinoval nejen svůj život, ale také svůj odkaz, takže pro apoštola Petra je příkladem samolibého drzouna, který se chová pudově jako nerozumné zvíře, určená k ulovení a na porážku. Kdykoliv mluvíme o korupci, máme za to, že se nás netýká, protože nemáme žádnou politickou funkci, a proto nemáme žádné výhody. Navzdory tomu se toto pokušení týká nás všech. To jediné, co odděluje úroveň naší korupce od jiných zemí, které jsou na tom hůře, není charakter lidí, ale míra postihů, a z nich vyplývající následné návyky. Balaámův příběh cesty ke zkáze je jedním z nejbarvitějších, a nejzajimavějších příkladů zruinovaného života.

Jak si zruinovat život 4. - Všichni intuitivně chápeme, že je to směr, ne snaha, co určuje náš cíl. Fanatický běh není sport, běží rychleji a silněji, jen špatným směrem. Fanatismus je především vnější tvrdé chování, které má za úkol schovat vlastní vnitřní obavy. Fanatismus je tvrdá slupka vnitřní nejistoty. Vnitřních obav. Prorok Eliáš propadne fanatismu z klasických příčin: Myslí si, že je už naprosto poslední, kdo drží vlajku. Má obavy o národ, o sebe, o správnou víru. Sází tedy všechno na jednu kartu. A je tvrdší, mnohem tvrdší, než po něm Bůh chce.  Vydává se na cestu konfrontace poháněné strachem. Jeho emocionální stav euforie, pocitu nepřemožitelnosti, pocitu triumfu (Bůh je na mé straně), pocitu ohrožení (co se stane, až emocionální šok opadne – začnou zase zabíjet Hospodinovy proroky?), to všechno vede Eliáše k hromadné vraždě. Fanatismus je poháněný strachem, a nakonec končí strachem. Euforické pocity triumfu, které Eliáš prožil, mají odvrácenou stranu osamění, vyprázdnění, obav, pochyb a deprese.

Jak si zruinovat život 3. - Král Šalamoun se cítí nedostatečně. Předchozí králové byli za krále pomazáni prorokem poslaným od Boha. Mají povolání. Šalamoun nic z toho nezažije. Konspirace a tvrdé lokty, to byl jeho způsob, jeho cesta, jak vzít královskou vládu pevně do rukou. Proto touží po něčem nadpřirozeném. Přání se mu splní, Bůh mu daruje moudré srdce. Jeho vnitřní nejistota, se kterou se stal králem, jeho původ, jeho pověst, to vše je přesto důvodem, proč trpí FOMO. Jde o pocit úzkosti a obavy, že člověk přichází o něco zajímavého, zábavného či důležitého, co zažívají ostatní. Šalomoun ví, že rozhodnutí by měla vycházet z rozvahy a Božích hodnot, nikoli z tlaku. Nestačí to. Snaha mít všechno, být všude, být se všemi ho vedla k tomu, že zůstal vnitřně osamělý. Proto nakonec píše, že zkoušel všechny možné radosti – bohatství, zábavu, moudrost – a zjistil, že jsou „marnost a honba za větrem“.

Jak si zruinovat život 2. - Král David je charismatická osobnost, která přitahuje další lidi. Shromáždí si okolo sebe skupinu vojáků, zcela oddaných a věrných, ochotných udělat cokoliv. Jsou to lidé, kteří sami byli v nesnázích, zadlužení a zatrpklí. S touto skupinou bude neustále na útěku před nepřáteli. Začne být pomstychtivý. Někdy ho někdo zastaví, jindy ne. Role přátel ohromně vzroste. Jenže, dovolí přátelům říkat pravdu? Možná, že kdyby David kolem sebe nebudoval jen armádu, ale také opravdové přátele, někdo by se mu odvážil říct, že dělá chyby. David přátelé spíše ztrácí. Životní přítel je mrtev, stejně jako mentor. Rodina je komplikovaná. Nedostatek přátel jej dovede k selhání v temném příběhu o zradě, znásilnění a vraždě.

Jak si zruinovat život 1. - Nemá cenu si nalhávat falešným pozitivismem. Život opravdu je někdy těžký, naše postoje a chyby nás někdy doženou, nevíme vždy, jak se z toho vyhrabat ven. John Maxwell řekl, že ještě hloupější než ten, kdo se nepoučí ze svých chyb, je ten, kdo se nepoučí z chyb někoho jiného. Možná právě proto nám bibličtí autoři popisují své postavy věrně, včetně chyb a hloupých postojů nebo rozhodnutí. Naší první studií je král Saul, kterého dohnala touha zavděčit se všem. Je to chování, kdy člověk usiluje o to, aby ho všichni měli rádi, souhlasili s ním a akceptovali ho, často na úkor vlastních potřeb, názorů nebo hranic. Bojíme se odmítnutí, neumíme říkat ne, máme nízké sebevědomí. Když se to zlomí, pak začneme být zahořklí, závidíme druhým, vymlouváme se a hledáme chyby u jiných, cítíme se vyčerpaní. To všechno u Saula nakonec vidíme.

Letnice 1. - Na den Letnic si každoročně připomínáme události, které popisují seslání Ducha svatého a vznik církve. Pojďme se zaposlouchat do vyprávění evangelisty Lukáše, který je obratný vypravěč a ví, že Ježíšův příběh nekončí Ježíšem samotným. Pokračuje totiž v životech těch, kteří v něj věří. Příběh Letnic pokračuje. Neskončil. Letnice mohou být i naší zkušeností.

Marie 4. - Poslední biblická zmínka o Marii je, že skutečně je modlitebnice. Ovšem, jednou z mnoha. Oroduje tedy za nás Marie? Možná ano, stejně jako zástup svědků popsaných v listu Židům. Možná nám spolu s nimi jen fandí v běhu naší víry. Vždy bude tvrdit: “Udělejte všechno, co vám řekne.” Protože opravdová Marie byla dívka, která se stala matkou; matkou, která začala následovat, poslouchat a uctívat svého syna; a učednicí, která byla pevně zakotvena v církvi, byla plná Ducha svatého stejně jako máme být plni Ducha i my. Byl to příběh dívky, která se díky své víře stala nesmrtelnou. Ne ikonicky, bezkrevně, strnule, ale jako živá a věrná žena, která duchaplně zpívá novou píseň chvály svému Synu v komunitě církve.